Tady to fakt zjednoduším...
My, muži to máme s příznaky trochu jinak, než naše ženy.
Hlavně z té perspektivy, že nám je názor jiných lidí fakt jedno.
V dětství i teď. Ten kontext ale musíš pochopit.
Ženy po stovky generací nebyly schopné přežít samy. Jejich život (žití/nežití) závisel na komunitě. Mluvím o tom i v kurzu.
Tvůj úkol místo symptomu je snadný:
Vize - tvoje "CO"
Mise - tvoje "PROČ"
Srdce - tvoje "JAK"
Ty si musíš stanovit ty sám ještě před tím, než "ji" potkáš. Ona si pak sama zvolí, zda tvé cestě rozumí a sžije se s ní. Ona není lídr, ona je podpora. A jaká!
Tak velký ty musíš být zase chlap. A to je vlastně fajn život.
Je tvým úkolem stát se nejlepší verzí sebe sama jestli máš ADHD nebo bez - Tady jenom hrajem o hru.