Medikace a léčba ADHD

Skutečnost o medikaci, kterou vám ne každý lékař řekne. Rok jsem den co den studoval ADHD u žen, abych pochopil, co se skutečně děje. Nejsem tu, abych vám řekl svůj názor. Přišel jsem vám sdělit fakta, protože jako by se v té záplavě informací vytrácela ta hlavní věc. 

Lék, který neléčí

Začněme tím nejdůležitějším: Medikace na ADHD neléčí. Je to zásadní informace, která se v ordinacích často ztrácí. To, co dostáváte, není lék ve smyslu antibiotika, které zničí bakterii a vyléčí nemoc. Dostáváte nástroj, který dočasně mění fungování vašeho mozku.

Nevadí mi, že berete drogy. Opravdu ne. Mnoho lidí s ADHD si k nim stejně najde cestu. Problém je, když vám někdo dává drogu a tvrdí, že je to lék. A přesně to se děje.

Chemicky je to jednoduché. Většina léků na ADHD je na bázi amfetaminu. To je jen mladší, společensky přijatelnější brácha metamfetaminu. A namítat, že to není to stejné, je jako říkat, že Fentanyl není heroin. Ano, není. Ale princip a rizika jsou srovnatelná.

Systém, který hledá chybu, ne pochopení

Celý diagnostický proces je postavený na hlavu. Předloží vám dotazník s 18 otázkami, které jsou navržené tak, aby zmapovaly, v čem selháváte. Jsou to otázky na negativní projevy. Výsledkem je, že odcházíte s pocitem, že vám právě řekli, co je na vás špatně.

A jediné východisko, které vám systém nabídne? Prášek. Prášek, který vás má "opravit", abyste lépe zapadli do světa, který nebyl postaven pro vás. Je to cesta do jaké prdele přesně? 

Jak medikace doopravdy funguje

Ukážeme si to, jak už tady bývá zvykem, na praktické aplikaci.

Cena za soustředění: Co ztrácíte?

Ten jeden koncentrovaný paprsek je sice silnější, ale už nevidíte do stran. Přicházíte o svou přirozenou schopnost vnímat svět v celé jeho šíři. Ztrácíte kus své jinakosti, své kreativity, své intuice.

V podstatě se dobrovolně downgradujete. Omezujete své přirozené schopnosti, abyste se přiblížili neurotypickému průměru. Aby vás společnost lépe přijala. A farmaceutická firma na tom vydělala. To je fakt. Může se vám to líbit, nebo ne, ale takhle to je.

Proč to píšu?

Chápu, že pro mnoho lidí je medikace jedinou cestou, jak fungovat. Jak si udržet práci, vztahy. A to je naprosto v pořádku. Já vám nechci brát vaše berličky.

Já jen chci, abyste věděli, že to jsou berličky, ne vyléčené nohy. Chci, abyste znali pravdu a mohli se rozhodnout na základě kompletních informací, ne na základě zjednodušeného příběhu, který vám prodává systém. On vám taky jiný nabídnout nemůže, protože jiný nezná - je to neurotypický systém. 

Chci, aby maminky dvanáctiletých holčiček, které vedou k psychiatrovi, protože je s nimi "něco blbě", věděly, že jejich dcery nejsou rozbité. Že jejich mozek je jen jiný. A že existují i jiné cesty než ta, která začíná a končí předepsáním prášku.

Já dělám svou práci. Žiju svůj život a snažím se, abych mohl v klidu spát. A k tomu potřebuji, abyste znali skutečnost. Co s ní uděláte, je už jen a jen na vás.