Část I: Co nám říkají data – Zmapovaný svět

Současný výzkum ADHD stojí na několika pevných pilířích, které nám poskytují cenný vhled do „hardwaru“ a „softwaru“ tohoto stavu.

• Genetika a Dědičnost: Studie potvrzují, že ADHD má silnou genetickou komponentu. Dědičnost se odhaduje až na 74 %, což z něj činí jednu z nejvíce dědičných psychiatrických diagnóz. Pokud máte ADHD vy, existuje 100% šance, že ho má i jeden z vašich rodičů, a přibližně 50% šance, že ho bude mít i vaše dítě. 
  
  
• Neurobiologie: Výzkum se soustředí na rozdíly ve struktuře a funkci mozku. Klíčovými oblastmi jsou prefrontální kortex, bazální ganglia a mozeček. Za hlavní příčinu je považována dysregulace neurotransmiterů, především dopaminu a noradrenalinu, což narušuje exekutivní funkce, jako je plánování, pracovní paměť a emoční regulace.
  
  
• Komorbidity: ADHD málokdy přichází samo. Až 80 % dospělých s ADHD má alespoň jednu další komorbidní poruchu. Mezi nejčastější patří úzkostné poruchy (až 50 %), poruchy nálady (deprese, bipolární porucha), poruchy spánku a závislosti.
   
• Farmakologická léčba: Stimulanty (metylfenidát, amfetaminy) jsou považovány za nejúčinnější léčbu první linie. Jejich efektivita spočívá ve zvýšení dostupnosti dopaminu a noradrenalinu v synaptických štěrbinách, což dočasně zlepšuje soustředění a exekutivní funkce. Fakticky ale likvidují přirozené schopnosti a vytvářejí silnou psychickou závislost "bez prášků nic nedokážu/bez prášku jsem nula"
  

Tato data jsou nesmírně důležitá. Jsou to souřadnice naší mapy. Ale co se stane, když se pokusíme pomocí těchto souřadnic zmapovat ten nejkomplexnější terén ze všech?

Část II: Hranice měřitelného světa

Věda je mocný nástroj. Má však své limity, které jsou definovány její vlastní metodologií: může zkoumat pouze to, co je pozorovatelné, měřitelné a reprodukovatelné. A právě zde narážíme na zeď.

Klikněte na tlačítko níže a sledujte, co se stane, když se svět vědy pokusí analyzovat svět prožívané reality. 

Analyzovat Vědomí

Narazí na svou hranici.

Část III: Duch ve stroji – Co věda nemůže změřit

Jak ukazuje naše simulace, vědecká metoda, jakkoliv precizní, naráží na své hranice. Dokáže popsat co se děje v mozku, ale nedokáže zachytit jaké to je být v něm.

• Vědomí: Věda neumí odpovědět na základní otázku: co je vědomí? Kde sídlí? Jak vzniká? Bez odpovědi na tuto otázku je jakýkoliv popis ADHD nutně neúplný. Mluvíme o mozku, ale prožitek se odehrává ve vědomí. Jsme víc než jen součet našich neuronů.
  
  
• Subjektivní prožitek: fMRI může ukázat sníženou aktivitu v prefrontálním kortexu, ale nedokáže změřit paralyzující tíhu rozhodovací paralýzy při výběru jogurtu v obchodě. Nedokáže kvantifikovat bolest z odmítnutí (RSD) ani euforii z hyperfokusu.
  
  
• Smysl a Kontext: Věda zkoumá symptomy v izolaci. Ale život není série izolovaných symptomů. Je to příběh. Proč se prokrastinace objevuje u jednoho úkolu, ale ne u druhého? Odpověď často nespočívá v chemii, ale v osobním smyslu, hodnotách a strachu – v rovině, která je pro laboratorní měření neuchopitelná.

A právě zde, na této hranici, začíná naše cesta. Cesta, která vedla k vytvoření tohoto webu a kurzu, který na něj navazuje. Byla to cesta, která začala hlubokým ponorem do vědeckých studií a skončila u poznání, že odpovědi na nejdůležitější otázky neleží v datech, ale v syntéze – v propojení vědy s prožitkem, psychologie s filozofií.

Část IV: Ekonomika výzkumu – Kdo platí, ten rozhoduje 

Je nutné si položit další, méně komfortní otázku: kdo platí za výzkum ADHD? Většina rozsáhlých klinických studií je financována farmaceutickými společnostmi. To není konspirační teorie, to je fakt. A tyto společnosti, jako každá jiná firma, očekávají návratnost svých investic. Tato návratnost přichází ve formě prodaných léků.

Tento systémový bias má zásadní důsledky:

• Fokus na farmakologii: Existuje nepoměrně více studií zkoumajících účinnost nových léků než studií zkoumajících dlouhodobý dopad psychoterapie, coachingu nebo změny životního stylu.
  
  
• Patologizace a komodifikace: ADHD je rámováno primárně jako nemoc, kterou je třeba léčit – ideálně medikací. Z člověka se stává pacient, z pacienta zákazník. ADHD se stává komoditou.
  
  
• Zanedbané oblasti: Proč existuje tak málo výzkumu zaměřeného na pozitivní aspekty a "efekty" ADHD? Proč nezkoumáme detailně souvislost mezi ADHD a podnikavostí, kreativitou nebo schopností řešit krize? Odpověď je jednoduchá: na těchto poznatcích se nedá postavit prodejní model.

A právě zde, na této hranici, začíná naše cesta. Cesta, která vedla k vytvoření tohoto webu a kurzu, který na něj navazuje. Byla to cesta, která začala hlubokým ponorem do vědeckých studií a skončila u poznání, že odpovědi na nejdůležitější otázky neleží v datech, ale v syntéze – v propojení vědy s prožitkem, psychologie s filozofií.

Část V: Hlasy z komunity – Po jakém výzkumu volají ženy? 

Současný výzkum, ovlivněný ekonomickými a metodologickými limity, tak často míjí to, co ženy s ADHD skutečně potřebují vědět. Kdybychom se na chvíli zastavili a naslouchali hlasům z naší komunity, slyšeli bychom volání po výzkumu, který se zaměřuje na reálný, prožívaný život, ne jen na laboratorní symptomy.

 Kdybych mohl mluvit za ženy, jakože mluvím, tak po čem tedy voláme?

• Dlouhodobé studie dopadu léků: Chceme vědět, jaký dopad má dlouhodobé užívání stimulantů na naše hormonální zdraví, plodnost, těhotenství a menopauzu. Krátkodobé potlačení symptomů je jedna věc, celoživotní dopad na ženské tělo druhá.
  
  
• Výzkum hormonálních cyklů: Jsme cyklické bytosti. Jak ovlivňuje menstruační cyklus, perimenopauza a menopauza symptomy ADHD a efektivitu léků? Potřebujeme vědu, která respektuje naši biologii, ne vědu, která byla navržena primárně na mužském modelu.
  
  
• ADHD a mateřství: Jaké jsou specifické výzvy mateřství s ADHD? Od prenatálního období, přes porod, až po výchovu dětí. Potřebujeme studie a podporu, které nám pomohou být matkami, kterými chceme být, navzdory (nebo právě díky) našemu nastavení.
  
  
• Výzkum pozitivních efektů: Voláme po změně paradigmatu. Přestaňme zkoumat jen deficity. Začněme seriózně zkoumat naše silné stránky: kreativitu, odolnost, empatii, schopnost hyperfokusu a řešení krizových situací. Jak tyto "efekty" kultivovat a využít? (tohle už je moje parketa)
  
  
• Účinnost nefarmakologických přístupů: Požadujeme robustní, nezávislé studie o efektivitě specializovaného coachingu, terapeutických směrů (jako DBT upravené pro ADHD) a cílených změn životního stylu. Léky nejsou jedinou cestou. (taky)
  
  
• Kvalitativní výzkum a subjektivní zkušenost: Chceme, aby věda naslouchala našim příběhům. Kvalitativní studie, hloubkové rozhovory a narativní analýzy mohou odhalit nuance a souvislosti, které kvantitativní data nikdy nezachytí. Naše prožitky jsou také data.  
  

Závěr: Nový manuál pro Váš operační systém   

Nejsme proti vědě. Naopak, hluboce ji respektujeme a stojíme na jejích ramenou. Ale zároveň víme, že její pohled je neúplný. Nepopíráme existenci ADHD jako diagnózy; pro mnohé je úlevou a prvním krokem. Ale odmítáme se smířit s tím, že příběh končí u receptu.

Náš přístup začíná tam, kde konvenční věda končí. Bereme ověřená data o fungování mozku a zasazujeme je do reálného kontextu vašeho života, vašeho vědomí, vašich hodnot. Nejsme další, kdo vám popíše problém. Jsme ti, kdo vám dají nástroje.

Tento web a náš kurz nevznikly jako názor. Vznikly jako řešení, které se zrodilo z frustrace z limitů existujících odpovědí. Je to manuál k vašemu jedinečnému operačnímu systému – manuál, který se opírá o vědu, ale nebojí se ji překročit, aby našel skutečné, funkční odpovědi. Protože vy nejste diagnóza. Jste tvůrce svého života.

VÍCE O MANUÁLU