Skip to Content

Za Hranicí Neurovědy - Úvod a původ důvodu

15. července 2025 od
Za Hranicí Neurovědy - Úvod a původ důvodu
ArmeDHeaD.xyz, Operator

Proč duše ženy s ADHD uniká vědeckým tabulkám

  Tento článek je součástí minisérie, která má sloužit k hlubšímu pochopení mého kurzu pro ženy s ADHD – „Veď Mě Ve Tmě“. Možná se ptáte, proč je tento kurz jedinečný. Nemyslím si, že bych byl výjimečný já, ale věřím, že se mi dostalo něčeho speciálního: možnosti nahlédnout do duše ženy s ADHD jinak, než bylo dosud běžné. Zčásti za to může doba, v níž žijeme, a zčásti to, že jsem viděl světlo tam, kde ostatní viděli jen tmu. Viděl jsem barvy v místech, kde jiní vidí jen černou. Viděl jsem… duši.


Když fakta nestačí

Proč to ostatní nevidí? Protože jsme vše zredukovali na logiku a fakta. Duše ale nemluví jazykem faktů; mluví v symbolech a pocitech, které nelze jednoduše převést na chemické vzorce. Radost není jen dopamin a strach není jen adrenalin. Snažíme se vše změřit, zapsat do tabulek a shrnout člověka na shluk masa, tuku a neuronů.

Ale člověk není jen neuron a věda to ví. Ať už jste věřící, nebo ateista, je ve vás něco božského, co dalece přesahuje všechny měřicí přístroje. I když jsem velkým zastáncem vědy, jsem ještě větším zastáncem člověka. Náš svět se však naučil každý náznak této božskosti označovat za neurózu. Vymykáš se standardům? Pak jsi klinický blázen.


Tma, která nás činí celými

Nejste jen poutník, jste chrám samotný. A dokud nepoznáte svůj vlastní stín, budete světem plynout jen jako jeho odraz. Klíčem je držet světlo i tmu zároveň. Tma vás nečiní špatným – činí vás celým. „Špatné“ pocity jako nenávist, hněv nebo zloba nejsou ve skutečnosti špatné. Co je na nich špatného, když vám mohou ochránit život? Nic. 

Jak napsal Carl Jung: „Bůh není zdvořilý, není příjemný a není venku – Je ve vás. Když se s ním setkáte, zlomí vás. Ale za tím zlomením je něco jiného, něco měkčího – ženskost...“ Jsem přesvědčen, že pro ženy s ADHD je naprosto zásadní setkat se se svým vlastním stínem. Čeká je cesta, na jejímž konci neobjeví nic menšího než své skutečné božství. Nemyslím to v ezoterickém ani náboženském kontextu, ale v čistě vědeckém jen v místech, kam už neurovědy nedosáhnou. A k tomu jim (zatím) věda nepomůže.


Umělý mozek, skutečná duše?

Dnešní věda naráží na své hranice, ať už při zkoumání vesmíru, nebo nejmenších částic. Zjistili jsme, že i atom je ve své podstatě jen formou energie. Stojíme na prahu několika revolucí současně, jejichž hnacím motorem je umělá inteligence. Ta už přestává být jen modelem kombinujícím informace a začíná tvořit.

Technologie však mají své limity. Abychom je překonali, přišli jsme s kvantovými počítači a dokonce jsme v laboratoři vypěstovali neurony a vytvořili z nich funkční procesor – „mozek“, který se učí na stejném principu jako ten lidský.

To nás přivádí k nevyhnutelné otázce: Bude mít tento umělý mozek někdy vědomí? A duši?

Odpověď je ne. 

Proč? 

Protože duše není něco, co má člověk. Duše má člověka.  


Cesta k pochopení

Jak jsem k tomuto poznání dospěl? Je to má osobní cesta, kterou nelze snadno předat. Naštěstí mi práci usnadnili velikáni jako Carl Jung, jehož „Červenou knihu“ jsem bohužel objevil až pozdě, a především Henri Bergson – nositel Nobelovy ceny, jehož dílo neprávem zapadlo. 

Právě tito filozofové mi pomáhali otevírat dveře, když jsem vstupoval za hranice neurověd. Vstoupil jsem tam, abych našel nástroje pro ženy s ADHD a mohl tvořit projekty jako ARMEDHEAD nebo DoHoDA. Věřím, že ženy v Česku a na Slovensku jsou nejlepší na světě, a když vím, jak jim pomoci nalézt svobodu, nemohu jen nečinně přihlížet.  

Sdílet tento příspěvek