Skip to Content

"Non-pharmaceutical" výzkum ADHD

Jak problíhá takový "non-pharmaceutical" a "no-money" research? Z nasranosti nebo z lásky. Někdy pro oboje.
24. dubna 2025 od
"Non-pharmaceutical" výzkum ADHD
ArmeDHeaD.xyz, Operator

Srdce, data a pravda


Miluju vědu a většinu věcí, které ve svém životě beru jako fakta, jsem si ověřil vědeckým způsobem. nebo alespoň pokusem o jeho napodobení. 

Život a hlavně lidská duše, nebo mentalita, ale nejsou jen o datech a o číslech. Máme srdce a minimálně polovina z nás je poháněna spíše emocemi než logikou (ano, tím myslím ženy). Ale nenechte se mýlit, i muži, a ti s ADHD obzvlášť, se rozhodují na základě pocitů.

Nutno říct, že ženskou intuici miluju a je pro mě zcela směrodatná, minimálně u mé partnerky. Pokud mi řekne, že něco nějak cítí, musím se zastavit a dát tomu prostor, abych o tom přemýšlel. Pak mi to trvá někdy i tři dny, než na to přijdu. Teď se ale nechci bavit o potřebě v ženách tuto schopnost rozvíjet, ani o tom, jak se to má dělat a jak k tomu jako muž máš přistupovat. O tom až potom.


Nechci se bavit ani o „pravdě“. Pravda totiž jako taková neexistuje. Rád se na to dívám z filozofického hlediska, které mi jednoznačně naznačuje, že lidská skutečnost je odvislá čistě od pozorování (Kodaňská interpretace trochu). Proto si nemyslím, že mám v čemkoliv „pravdu“. Nebo myslím, pokud se dva díváme a bavíme o stejné věci a používáme stejný způsob „měření“. V tu chvíli se hodnocení dá ustavit. Nikdy ale nebude mít například ve vztahu jeden pravdu a druhý se mýlit.

Věda, vášeň a paranoia


Kde by ale pravda měla být, to bych chtěl nazývat vědou. A já miluju vědu, čísla, matiku, logiku, pravděpodobnosti, cykly a všechno s tím spojené. Moje vášeň pro hledání odpovědí a možností je tolik silná, že vytvořila celý tento projekt. Vždyť jeho stavebním kamenem je výzkum. A že byl brutální a věřím, že ledasco změnil a změní.


Některé věci se nikdy nezmění. Lepším se život bude stávat v těch nejhorších chvílích. Politici budou chodit do vlády kvůli pocitu moci a „korýtku“. Farmaceutický průmysl bude o penězích a snaze co nejdéle léčit lidi. Proto označuji náš research za „non-pharmaceutical“, ale možná by se měl jmenovat „non-commercial“.


My jsme nikdo a nestojí za námi žádná velká společnost ani „kmotr“. Stavíme tenhle projekt na našem přesvědčení a jedním z jeho skrytých cílů je „tichá revolta“. To je takový můj tajný plán. Něco mezi řádky. Něco, co jsme schoval dovnitř toho celého. Jde o celkem zajímavé zjištění, že tady něco nehraje.


Pojďme na to ale postupně a já ti slibuju, že nakonec to možná uvidíš taky. A jestli ne, zanech tam komentář, ať se o tom můžeme bavit.

Můj výzkum


Můj výzkum začal výchozím bodem - mnou. Já vím, že mám ADHD a vím to od dětství. Mě ale nikdo neřekl, co to znamená a tím, že jsem neměl žádné informace, mohl jsem si z toho vytvořit, co jsem chtěl. Věděl jsem, že potřebuju jiný přístup a že si musím vytvořit život a svět v něm podle sebe. Spoustu věcí jsem dělal podvědomě a vlastně nad nima nikdy nepřemýšlel. Spíš jsem se je nesnažil pojmenovat. 


Tříbil jsem charakterové vlastnosti, které jsem chtěl. O těch „špatných“ jsem věděl, respektoval je a nebojoval proti nim. Jasně, taky jsem poslouchal, jaký jsem „moc“, ale já jsem, narozdíl od žen, pro které to teď děláme, muž. Mohl jsem tedy „mít na háku“. A to jsem měl. Ať si o mě myslí, kdo chce, co chce. Své nedostatky jsem předháněl vylepšováním schopností. Jsem jen obyčejný chlap, co chce být chlap a ne malé dítě, takže se spousta mých evolucí zaměřovala na tohle. Nic se nikdy nezaměřovalo na ADHD. 


To až s příchodem Denisy.


Začal jsem studovat desítky knih, které jsem natahoval do NotebookLM a dalších AI nástrojů. Postupně jsem koupil úplně všechny (moje firma tehdy měla cash, tak jsem to jel na ně, knihy tedy vlastním, což je dobré pro další práci).


Nedělám teď závěr výzkumu, ale píšu příběh a ten pokračoval na YouTube. Uf. Bylo jasné, že nemám šanci vidět všechny videa, tak jsem použil zase jinou aplikaci a udělal si automatizaci. Mám formulář, kam nahraju URL YouTube a ono mi to vytvoří: shrnutí, článek, body highlight, kategorizuje to typ informací, řekne, jaký „point of view“ v tom videu je, sepíše informace a vytvoří „dataset base“, pokud je to v souladu s tím, co náš dataset má obsahovat. Je taky sada videí, se kterými nesouhlasím a sada, kde lidi prostě a jednoduše sdílí svoje příběhy. Na ty jsem se díval a ty mám všechny „v sobě“. A pak datovou tabulku, kde je stovky zápisů z desítek videí.

Vědecký výzkum


Další důležitou částí byly výzkumy. Mám to rád, vědě fandím a zase díky dnešní technologii mám možnost nahlédnout do všech a dokonce si z nich dělat shrnutí, spojení, stavět je proti sobě. Nebudu tu dělat reklamu na žádný z nich, ale některé jsou fakt „superschopnost“.


Po nějaké době jsem ale začal být znechucený, že se v nich objevují furt ty stejné informace a vlastně jsou v nějakém rozporu s těmi videi. Vlastně vůbec neříkají to, co říkají lidi. A už vůbec neříkají to, co říkám já.


„ADHD není nemoc. ADHD je vlastnost. Určitý způsob myšlení potřebný pro určité prostředí a určité činnosti. ADHD je spíš něco jako barva kůže, akorát že v mozku.“ A mozku moc nerozumí naše věda ještě teď.

Ty nejdůležitější otázky vždycky začínají "Proč" a ta moje byla "Proč tahle barva mozku vznikla?"


Odpověď "nemoc" mi nějak nepřipadala relevantní, protože dle výzkumu to vypadá, že tihle lidi jako jsou schopní normálně fungovat. Není to Autismus. Už hlavně ne proto, že tihle lidi se umí zcela dokonale přizpůsobovat svému okolí. Jen nejsou schopni určitých činností. Respektive jsou jich schopni ale za použití jiné technicky a jiného postupu. Kde se ale tahle potřeba vzala? Vždyť přece nic v přírodě se neděje bez účelu. Nic. 


Takže, pokud ADHD můžu dostat pouze dědičně, bude odpověď někde tam, ne? Udělal jsem research na téma lidstvo a společnost a hodil jsem si to do excelu. 


Naznačil jsem na ní délku toho, jak dlouho se člověk „snaží“ vytvořit společnost. Víme, že Sumerská říše a civilizace jako taková sahá ještě mnohem, mnohem dále. Deštné pralesy v Americe začínají odkrývat své poklady a vypadá to, že lidé žijí ještě trochu déle (nebo lidé? To se neví přesně). Pokud ale chceme držet „akademickou úroveň“ našeho tvrzení, budeme muset držet akademické pravítko. Není problém, už tahle délka stačí.


Stačí k tomu, abych si tu otázku pokládal stále dál. Opět opakuju, že já tady teď nedělám závěry výzkumu. Chtěl jsem najít odpověď na otázku proč si toho všimli až teď. 


Proč jsme o tom dřív nevěděli. Jako odpověď jsem dostal, že dnes máme “lepší metody měření”. To je super. Jen do té chvíle, než přijdeš na to, že diagnostika ADHD probíhá na základě 18 otázek, kde odpovídáš na škále 0-3 jako nejméně a nejvíce. Celý ten originální “test” od WHO najdeš na stránce “Test ADHD”, ale pro názornost komplikovanosti ti tady ukážu jednu vzorovou otázku.


"nevěnuje pozornost detailům nebo dělá chyby z nedbalosti ve škole, v práci nebo během jiných činnosti (např. přehlíží nebo přehlíží detaily, práce je nepřesná)"


Možnost odpovědět špatně na ty otázky je prakticky nulová. Vždycky se trefíš, když dáš všude 3, máš ADHD.  Ani zcela subjektivní hodnocení "nejméně a nejvíce" mě neuklidnilo. 


K čemu jsem dospěl z těch vědeckých výzkumů?


Kdo to platí. Můj výzkum probíhal z čistého zájmu o nalezení odpovědí, ale tady je to něco jiného. Tady je to o nalezení nemoci a nalezení léku na něj. 

Platí to farma firmy. Komplet.

 Je to logické a zcela tím neznevažuju práci výzkumníků. Skutečně jsem přesvědčen, že se snaží najít lék na nemoc a dělají to s dobrým úmyslem. Jenomže historie mě tak trochu naučila ne vždycky doktorům věřit.


Následující blok je zpracovaný pomocií Google deep research nástroje, takže nejde o má slova, ale o výsledky Ai výzkumu, který byl dělaný "načisto" a nezaujatě mou předchozí prací. 

Google deep research a lékaři a peníze


Vliv peněz na lékařskou etiku: Tři příběhy o propagaci nezdravých produktů

Tento článek se zabývá vlivem finančních zájmů na lékařskou etiku a prezentuje tři historické příklady, kdy lékaři propagovali nezdravé produkty z důvodu finanční motivace. Zaměříme se na propagaci cigaret, léku OxyContin a na vznik a propagaci snídaně jako nezbytné součásti jídelníčku.


Lékaři a tabákový průmysl

V období mezi 30. a 50. lety 20. století tabákový průmysl aktivně využíval lékaře k propagaci cigaret. Tabákové společnosti platily lékařům za to, aby v reklamách a článcích tvrdili, že kouření je prospěšné pro zdraví a dokonce i pro léčbu některých onemocnění, jako je podráždění krku.  V reklamách se objevovaly slogany typu "20 679 lékařů tvrdí, že cigarety Lucky Strike jsou méně dráždivé"  nebo "Po předepsání cigaret Philip Morris pacientům s podrážděným krkem se každý případ podráždění zcela vyjasnil nebo se definitivně zlepšil."  Tyto reklamy se snažily vzbudit dojem vědecké důvěryhodnosti zobrazováním lékařů v laboratořích nebo při vyšetřování pacientů.  


Pro posílení důvěryhodnosti tabákové společnosti svalovaly vinu za nemoci na prach, bakterie a nedostatek mentolu, a nikoli na cigarety.  Společnosti dále sponzorovaly lékařské konference a pořádaly pro lékaře společenské akce, kde jim zdarma nabízely cigarety. Cílem bylo přesvědčit lékaře, aby kouření nejen tolerovali, ale i aktivně doporučovali.  Společnost R.J. Reynolds Tobacco Company dokonce zřídila divizi pro vztahy s lékaři, která se zaměřovala na propagaci cigaret Camel a na otolaryngologických konferencích rozdávala krabičky cigaret zdarma, někdy s vyraženým jménem lékaře.


Tato kampaň měla zničující dopad na veřejné zdraví. Mnoho lidí uvěřilo tvrzením o neškodnosti cigaret a začalo kouřit, což vedlo k nárůstu rakoviny plic a dalších onemocnění. Lékaři, kteří se na propagaci nepodíleli, byli k tomuto jednání svých kolegů kritičtí. Dnes je tato propagace vnímána jako neetická a škodlivá.


OxyContin a opioidní krize

Farmaceutická společnost Purdue Pharma v 90. letech 20. století agresivně propagovala lék OxyContin jako bezpečné analgetikum s nízkým rizikem závislosti.  Společnost platila lékařům za to, aby OxyContin předepisovali i na mírné bolesti, ačkoliv byl původně určen pro pacienty s rakovinou.  Společnost také sponzorovala vzdělávací programy pro lékaře, které minimalizovaly rizika spojená s užíváním opioidů.  Purdue Pharma dokonce poskytovala Úřadu pro kontrolu léčiv (DEA) zavádějící data o předepisování OxyContinu, aby zakryla skutečný rozsah problému.   


Tato propagace vedla k prudkému nárůstu počtu pacientů závislých na opioidech a k následné opioidní krizi v USA.  Mnoho lékařů, kteří se na propagaci nepodíleli, kritizovalo Purdue Pharma za klamavé informace a neetické praktiky.  Dnes je tato propagace vnímána jako jeden z hlavních faktorů, které přispěly k opioidní krizi.  Kromě závislosti a předávkování se OxyContin  spojuje s nárůstem loupeží v lékárnách a dalšími násilnými trestnými činy, zejména ve venkovských oblastech.  


Snídaně a masný průmysl

Ačkoliv lidé jedli ráno odjakživa, koncept "snídaně" jakožto propagovaného jídla je relativně nový. V roce 1920 si masný průmysl najal PR konzultanta Edwarda Bernays, aby propagoval snídani s vysokým obsahem bílkovin, jako jsou slanina a vejce. Bernays využil svůj vhled do psychologie k formování vnímání snídaně veřejností.  Oslovil 5 000 lékařů a přesvědčil 4 500 z nich, aby potvrdili, že vydatná snídaně je zdravější než lehká.  Tato "zjištění" byla následně publikována v novinách s titulky typu "4 500 lékařů doporučuje vydatnou snídani pro zlepšení zdraví amerického lidu".  


Tato kampaň, spolu s posunem v zemědělské politice od podpory cen komodit k dotacím na produkci komodit, vedla k nárůstu konzumace masa a s tím spojených zdravotních problémů, jako jsou kardiovaskulární onemocnění a některé druhy rakoviny.  Dnes se na propagaci snídaně jako nezbytné součásti jídelníčku díváme s rezervou a klademe důraz na vyváženou stravu s dostatkem ovoce, zeleniny a celozrnných produktů.  


To by jako příklady mohlo stačit, ne? Schválně jsem šel z extrému do extrému, abys pochopil, že to není otázka zásadnosti ani otázka historie. Je to čistá otázka peněz.

Najdi si svůj lék


To mě tedy taky moc neuklidnilo. O to hůř, když začneš studovat, co je to vlastně za lék na to ADHD. (Pominu teď to, že ADHD se nedá vyléčit). Léky na sahd jsou stimulanty. Což je prostě jen trochu jiná forma meth nebo kokain. Jestli se o tom někdo hodlá semnou přít, doporučuju si přečíst předchozí blok a prostřední odstavec. 


Při svém výzkumu jsem přišel na tvrdou spojitost mezi ADHD a závislostmi obecně. Do svého ADHD testu jsem dokonce s trochou nadsázky dal tuto otázku. Nechci se teď pouštět do tématu škodlivosti té či které substance, protože bychom přišli na tenký led mého kontroverzního názoru. Droga a její škodlivost je závislá od vědomí tvého podvědomí o její škodlivost. Ve zkratce, pokud budeš vědět, že ti droga “ubližuje” bude ti ubližovat. Dále je spojena s environmentem a určitým způsobem chování té skupiny. Je to tichý mechanismus, ale je to můj názor. Dál bych se taky nechtěl pouštět do tématu “alkohol a ostatní drogy”, protože bychom přišli na to, že alkohol je mnohem návykovější než třeba kokain, ale z obchodního hlediska naprd, protože se dá vyrábět jen v jedné konkrétní oblasti světa. Kdežto alkohol vyrobíš kdekoliv.

Už vůbec bych se nepouštěl do tématu “koho z tebe droghga dělá”, protože řekněme si to na rovinu, alkohol z tebe vědce neudělá. Kokain by mohl. Bohužel kokain z tebe neudělá zákazníka, protože jeho závislost je jen psychická. Tím ho neobhajuju, jen dávám prostě další pohled. To je moje práce - dodat ti všechny informace. Třeba takové LSD nezpůsobuje závislost vůbec a dalo by se ním léčit spousta psychických komplikací, jenže ony se tím LSD vyřeší. Pak už se ti nedají prodat antidepresiva.


Já nemám nic proti nikomu a a´t si bere každý kdo chce co chce. Lidi s ADHD vždycky budou, dokud nezvládnou svůj mozek ovládnout. To je to, co přesně učíme a naše produkty ti v tom pomohou (až budou existovat - díky každému co přispěl na funding).  


Problém stimulantů a jejich předepisování za mě stojí na tom, že pokud si dospělý jedinec vezme kokain, ví, že se tím dostává z levelu 1 na level 2. Pokud ho ale předepíše malému dítěti, což se reálně děje, tak on se tak bude dostávat na úroveň 1 a normálně bude na 0.


Říkám si teda: 

Komu to prospěje?


Věřím v ilumináty. Respektive v nějakou skupinu lidí, která se snaží řídit lidstvo. Proč si to myslím? Vem si, že si můžeš natisknout kolik peněz chceš. 

To reálně můžeš, a pokud tomu nevěříš, dodělej si vzdělání.(ne to ze školy). To o čem mluvím docela dobře shrnuje tohle video https://www.youtube.com/watch?v=mII9NZ8MMVM Líbí dse mi, protože skutečně a fakticky odkazuje na historii lidstva a vznik bank a toho, jak dnes peníze fungují. 


Takže, pokud máš peníze, tak máš energii a jediné, co tě dál zajímá, je moc. Myslím tím schopnost ovládat masy. Abys mohl takové mase šéfovat, potřebuješ aby tě poslouchali a to se dělá různě. O tom teď nebudeme.


A teď si vem, že máš skupinu lidí, třeba 8 %, kteří mají poměrně specifické dovednosti odlišné od toho stáda. Kritické myšlení, rychlé rozhodování, odvaha, bojovnost, potřebu spravedlnosti a dost podobných. Tihle lidi by reálně mohli ohrozit tvůj plán. Čímž se dostávám k podotázce proč teď, která má návaznost na tu "timeline" a tady už jdu do čisté konspirace.


Opakuju, že tohle není závěr mé studie ani výzkumu, ale jsi na mém blogu - tohle je můj názor a je to článek k zamyšlení. 


Takže:

Jaký by byl tvůj plán?


Co takhle jejich rodičům říct, že je jejich dítě nemocné, a že když mu budou dávat tenhle prášek, tak bude „normální člen stáda“. Každá matka chce, aby bylo její dítě zdravé a tak poslechne doktora protože ona nemá informace. Jediné informace, které najdou, jsou ty, co je s tím dítětem špatně. Matka je matka a zdraví dítěte je zdraví dítěte. Není na vině.

Na vině podle mě není ani otec, který  už nefunguje v běžných rodinách jako lídr. Jeho funkce v rodině už byla omezena a zlikvidována jiným způsobem. Řekněme si navíc, že ten otec může být dost dobře ADHD a nikdo mu neřekl, co se sebou má dělat (plus má dostupný alkohol).


Ale já jsem muž, co alkohol nepije. Jsem muž, co nedostal odpovědi. Jsem muž, co má vlastní názor. Jsem muž, co...chce být muž. A to znamená se o své lidi postarat.


Všechno předchozí jsou mé názory a pohledy na věc, ale je to taky moje proč. Protože já sám mám dítě a pokud nikdo nedonese alternativní odpovědi, tak to udělám sám. 


A to je to, co teď dělám. Nesnažím se rozpoutat revoluci a jít je vyházet z oken ordinací. Jsou v tom nevinně a jen jsou „součástí matrixu“. Nechci ani křičet a být vidět. Od toho jsou tu jiní, skvělí lidé, kterým za jejich válku děkuji. Mám pocit, že jako jedinec toho vím příliš mnoho a že bude lepší, když své revoluční nástroje budu ovládat ze stínu, ze tmy. Proto já sám nejsem na sociálních sítích. 

Proto jsem vymyslel EWOLF, může se jím stát kdokoliv, kdo sdílí tento podobný pocit. A já si myslím, že je nás skutečně 8 %. Jde jen o úhel pohledu a jak víš, já si na pravdu nehraju. Hraju si na data, informace a akci.


Můj úkol a moje činnost je vytvořit platformu, která prostě a jednoduše dovolí těmto lidem najít místo, kde můžou dostat nejen informace, jak pracovat se svým mozkem tak, aby si tyto chemikálie tvořil sám. Chci vytvořit nástroj. Akci. Díky AI a moderním technologiím a znalosti toho, co ADHD mozek skutečně potřebuje, vím, jak to udělat. A proto to teď dělám.


Je na tobě, jestli se přidáš ke mně a v naprostém klidu a tichosti budeme budovat nástroj, který 8 % populace osvobodí z těchto okovů. To je moje práce. Nic jiného už nedělám.


A je to taky důvod, proč začínám u žen. Každý muž, který si přečte tento článek a je skutečným mužem, tak pochopí, že jediný, kdo může tyto láskyplné a krásné bytosti osvobodit, je muž. Muž, který bude trpět proto, aby jeho žena a děti byli šťastní. To je naplněný život. 

To je cesta bojovníka. 

Cesta lovce. 

Cesta muže s ADHD.


S láskou (a dávkou nasranosti na systém)

Váš Karel


Sdílet tento příspěvek
Štítky